Před cca měsícem jsem se byl podívat na výukovém dnu FitOneAcademy, na kterém měl Jakub funkci lektora. Krátký videospot jste mohli vidět na našem blogu školy FOA. Od té doby jsem bohužel Jakuba neviděl, tak jsme si sedli právě teď, abych z něj dostal nějaké emoce právě z tohoto lektorování.
Kdo o Jakubovi slyšíte poprvé, mrkněte se na jeho blog na serveru VelkéSvaly.cz
Martin Čada : Jakube, vím že jsem říkal, že na kurzu budu jen hoďku max dvě, protože se mi zdálo že 4 hodiny mě to bavit zkrátka nebude. Opak ale byl pravdou, tvůj přístup ke svým žákům mě doopravdy zaujal a vydržel jsem celé 4 "krátké" hodinky.
Asi ne všichni, kdo tento rozhovor čte, ví o jaký vůbec jde kurz. Mohl bys jen v rychlosti popsat o co se vůbec jedná a co by absolventům měl přinést?
Jakub: Ahoj, Martine, zdravím Tebe i všechny čtenáře serveru VelkéSvaly.cz. V krátkosti řečeno se jedná o klasický rekvalifikační kurz instruktora fitness, kde je možné získat po několikatýdenním školení certifikát „instruktor fitness 2. třídy“, jenž je samozřejmě akreditován Ministerstvem školství. Sám jsem obdobný kurz před několika lety absolvoval a musím říci, že v opačné pozici se jedná o zcela novou zkušenost.
Martin: Z průběhu dne bylo zjevně vidět, že ti komunikace s lidma nedělá žádné problémy a upřímně tě to baví. Jak to vidíš ty? Naplňuje tě tato zkušenost?
Jakub: Martine, profesi „učitele“ jsem si jednoduše zamiloval a nikdy bych to býval do sebe neřekl! Nechtěl bych učit děti na základce, nebo střední škole, protože by mi chyběla zpětná vazba, kvůli které miluji i svojí hlavní práci, kterou je právě trenérská činnost, ale pohybovat se mezi lidmi se stejnou „krevní skupinou“, kde jsem si připadal spíše jako jedním z nich, je neskutečně naplňující! Jak říkáš, vystupování před lidmi a komunikace mě upřímně baví a také si myslím, že pokud nemá člověk k dané problematice vtah, nemůže tuto práci vykonávat dobře.
Martin: Je samozřejmě vidět že víš o co se jedná. Všiml jsem si že si během kurzu pravidelně přepínal mezi "módem" lektora a trenéra. Z jedné strany si žákům dával informace jak jednat se svými klienty a hned na to si přepnul a jednal s nimi jako s klienty vlastními. Podle mého názoru velmi dobrý způsob názorné výuky. Jaký vidíš rozdíl mezi lektorskou výukou, kde přednášíš před 15ti lidmi a tím na co jsi už dobře zvyklý ze svého zaměstnání, tedy trénování jednotlivce? A co tě baví více?
Jakub: Mojí hlavní úlohou je sice trénování jednotlivce, ale pustil jsem se i do trénování skupin lidí. Zde se sice snažím doslova alespoň vteřinu věnovat každému individuálně, pokud to jde, ale jak říkáš, je to už trochu něco jiného. Především daleko větší zodpovědnost. Pokud bych měl vzít rozdíl v jednání s jednotlivcem a jednání se skupinou, šlo by hlavně o osobnější přístup, jelikož s člověkem, jež je součástí skupiny a neznám ho do takové míry jako své klienty, nevím, co si k němu můžu dovolit.
Vzal bych to trochu z jiného konce. Práci trenéra můžeš uchopit ze dvou konců. Můžeš brát klienta jako osobu s nějakým problémem, jistými cíli a společné s ním musíš problém vyřešit a cíle dosáhnout. Uchopení z druhého konce zahrnuje samozřejmě již výše zmíněné, ale také musíš klienta brát prostě jako člověka, najít si k němu cestu, vybudovat mezi sebou svým způsobem kamarádský vztah. Pomůžeš tím jak sobě, tak člověku, prostě vlastně nejdeš znechuceně do práce, ale těšíš se za kamarádem. Kamarádství je ale podmíněné přinejmenším společnými zájmy, konkrétně přístupem k tréningu, takže musíš mít štěstí na takové lidi narazit.
Můžeš mít člověka, co se třese na každou těžkou sérii, pracuje na sobě, bavíte se společně o Olympii, o tom, jak vám leze krkem rýže s masem, nebo můžete mít člověka, který nešetří výmluvami, proč nemůže na tréning dorazit, nebo odpočítává minuty do konce tréningu, protože ho bere jako nutné zlo, potřebné ke změně postavy, která s takovým přístupem samozřejmě neproběhne.
Musím zaprvé říci, že na první skupinu lidí mám veliké štěstí, jelikož takoví lidé Vás osloví sami a já už takové obrovské štěstí, kterého si moc vážím, několikrát měl a pokud bych mluvil o druhé skupině, tak tento typ spolupráce se stejně po nějakém čase zákonitě rozpadne, ale tímto stádiem, které trvá poměrně dlouho, si musí bohužel projít každý trenér a mnohdy to člověka odradí.
Abych se vrátil ke skupinovém tréningu, i v něm mám zástupce druhé skupiny klientů, ale i k nim bohužel nemohu být kolik osobní, aby to nevyznělo jako despekt k ostatním. Když bych měl porovnat práci trenéra a učitele potenciálního trenéra, tak vysvětlování tréningového postupu je samozřejmostí, ale patří k tomu také výše zmíněné rady, jak se naučit mít svoji práci rád, jak s lidmi komunikovat, atd.
Martin: Z toho co si jim říkal, bylo více než zřejmé, že to nemáš naučené jako nějakou básničku, ale chrlíš hlavně zkušenosti z praxe. Je tomu tak nebo si musel říkat i něco proti svému přesvědčení?
Jakub: Cokoli, co by mělo být proti mému přesvědčení, bych nevypustil z pusy a pokud ano, začalo by to větou typu „Někteří lidé na rozdíl ode mě tvrdí...“
Martin: Jak jsi spokojený z výkony svých dosavadních žáků?
Jakub: Hodnotit výkony žáků mi připadá předčasné a pokud nejsme u zkoušky, nepřipadá mi to ani vhodné. Spíše bych hodnotil jejich snahu, zapálení pro věc a nadšení na výbornou a právě proto jsem se cítil jako mezi „svými“. Kdybych se měl zamyslet nad hodnocení výkonu, potažmo potenciální kvalitě odvedené práce, řekl bych opět to, že pokud člověk tenhle životní styl miluje a žije tím, lidé to poznají a práce je odvedená tím pádem kvalitně. Naprosto opačný přístup jsem viděl během svého studia na trenérské škole, kde jedna slečna šla na kurz kvůli tomu, že jí její stávající práce prostě nebavila a tak si řekla, že bude dělat TŘEBA trenérku. Takhle ne!
Martin: Vidíš nějaké rozdíly mezi dívkami a chlapy ve tvé partě? Myslím to tak, jestli třeba v nějakých bodech excelovali spíše muži a v něčem byli jistější hlavně ženy. Nebo byli síly vyrovnané?
Jakub: Viděl bych tam především mužskou ješitnost (to v žádném případě nemyslím špatně, sám jsem ješitný až na půdu :-D ) a chlap si prostě jen tak lacino poradit nenechá a vždy musí dát najevo, že tomu alespoň trošku rozumí. Žena je naopak, dle mého, ráda poučena. Tím ale nechci proti chlapům zbrojit, byli děsně fajn! :-)
Martin: Chystáš se lektorovat i na dalších fitness kurzech?
Jakub: Pokud mi to moje práce, kterou provozuji na full time i o sobotách. Nebo moje dálkové studium umožní, rád bych v kurzech pokračoval dál! Baví mě to ;-)
Martin: A jak jsi na tom ty osobně? Od minulého shledání vypadáš zase o kus větší. Kolik vážíš?
Jakub: Jestli Ti to připadá, tak moc děkuju za kompliment. Mám ted něco málo přes 105kg v celkem dobré kvalitě. Pořád musím být vděčný za rady Milana Kince, z kterých dodnes čerpám, přestože už nejsme spolu tolik v kontaktu, ale principielně se v postupech orientuji podle nich pořád, jen si některé věci modifikuji podle svého, dle vlastní zkušenosti.
Další zdánlivá drobnost, díky které se mi povedlo nějakého zlepšení dosáhnout, je „jen“ technika provedení různých cviků. Myslím, že pro člověka, který se trénováním živí, by mělo být samozřejmostí stále na sobě pracovat, co se týče vědomostí, at už týkajících se výživy, nebo týkajících se tréninku jako takového. Ještě dodnes se sám hodně věcem učím, například před rokem jsem našel způsob, jak ještě lépe procítit oblast zad, před půl rokem to samé s hrudníkem (což je moje velká slabina a doufám, že na příští soutěži již tomu tak nebude) a teprve před zhruba dvěma měsíci jsem zjistil, jak se správně cvičí hamstringy. Au :D
Martin: To je slušné. Nějaké další novinky z tvého života? Třeba ohledně přípravy na další závody?
Jakub: Z mého osobního života díkybohu žádné novinky nejsou a stojím si stále za tím, že jsem naprosto šťastný člověk, kterému nic nechybí. :-)
Když je řeč o závodních plánech, tak bych se nejspíše rád podíval opět do Dánska an Loaded cup, tentokrát však snad o několik kilogramů těžší a především chci zlepšit závěrečnou před-soutěžní fázi, která se mi téměř podle představ vyvedla jen jednou v životě a to na mistrovství Čech 2011, kde jsem superkompenzací získal jak lepší definici, tak i plnost. Na zbylých soutěží mi zatím pokaždé chyběla právě plnost a na loňském Loaded cupu dokonce i ostrost. Letošní rok možná ale budu řešit další problém a to hmotnostní kategorii. Nedokážu odhadnout svojí soutěžní hmotnost a obávám se, že se mi nepodaří dostat pod 90kg, ale rozhodně tuto těžce nabranou hmotu nechci nijak srážet, spíše naopak. Když budu mít lehce přes tuto cifru, jsou dvě možnosti, bud Loaded Cup do 100kg, což by byl ještě větší propadák než loni, nebo jiná pohárová soutěž, kde je váhový limit do 95kg, ale na druhou stranu se znovu nepodívám do svého „milovaného“ Dánska. Ideální varianta je tedy 89,99kg. :-)
Martin: Moc Ti děkuji za rozhovor a držím palce šefe ;-)
Jakub: Martine, rád jsem Tě viděl a ještě jednou zdravím všechny čtenáře serveru velkesvaly.cz.